Konečně se vyspím?

24. dubna 2010 v 7:55 | zally
Tak jsem se celý týden těšil, jak se dneska konečně vyspím a už je to tady. Od čtyř hodin straším u PC, nejdřív jsem si ale zašel na WC, pak si pustil CD Rege Again the Machine a na rychlo zkoukl, jestli není něco zajímavého na UPC. Vzpomněl jsem si, (při pobytu na míse), na minulé tisíciletí, na tu dobu páry, která nebyla takovým zlodějem času, jako dnešní technická doba, která je jejím přímím potomkem. Nežehrám, jen pomalu stárnu a tak se vracím častěji ve vzpomínkách do mládí, neboť fyzicky mi to nějak nejde... Naučil jsem se novému způsobu, jak koukat do blba. Na stránkách Worldmeters sleduji, kolik lidí každou vteřinu přibývá na světě, jak ubývá uhlí, ropa i plyn a kolik se vydává za drogy. To je vážně dobré zaměstnání, ten narkobaron, kam se na něj hrabou s uhlím, či ropou. Až se příště zase narodím, nezmuchlám se a zahodím, jak zpíval pan Burian, budiž mu země lehká, ale namířím si to někam výš. Mám to vymyšlený, jako někam do Bolívie, tedy, pokud se ještě bude vyrábět Kokakola, (to K je záměrné)... Jinak si nemám na co stěžovat. Poslední dobou mne radost a štěstí navštěvují často, ani nevím, čím si to zasloužím, ale poznám, když přijdou, i když je ostatní třeba nevidí. Asi je to tím, že jsou mé, že mi patří a tak se jiným neukazují. Nevím, jestli je to jenom můj pocit, ale zdá se mi, že lidé se trápí čím dál víc. Já vím, že na světě je spousta bolesti a trápení, ale je to všechno velmi vzdálené, až tak, že je to neštěstí cizí, přesto si jej spousta z nás přivlastňuje, jako by toho svého měli málo. Možná se dobrého obáváme, proto, že věříme, že po radosti musí následovat bolest a tak radost nedáváme najevo, aby si toho náhodou nevšimla smůla a nepřilepila se na nás. Nebo je radostí a štěstí na světě mnohem víc, než toho špatného a čeho je méně, to je přeci cennější. Nebo ne? Možná proto, si trápení užíváme a sami jej vyhledáváme, ale to je myslím nějaká úchylka, zvaná Masochismus. Safra, nějak mi s toho vychází, že je lidstvo banda úchyláků a to jsem chtěl psát o tom, že jsem se probudil příliš brzy, aby moje hlava zvládla něco jiného, než koukání do blba, (viz. Worldmeters)... Jsem za každé probuzení rád, i když je to třeba, jako dnes, zbytečně brzy, ale ve svém věku jsem rád i za to, že se vůbec probudím. Já vím, jsou kolem mne mnohem starší, ale oni to určitě říkali taky, jen to neměli kam napsat... Před dvěma dny jsem dostal k narozeninám od mojí holky milovaný nový mobil,což byla další radost, kterou za mnou poslala a já paco, místo abych se jí víc věnoval, jsem si s touhle hračkou hrál celý večer. Dotyková obrazovka se mi pořád brání, jako bych jí ubližoval, nebo co. Musím se polepšit a nepíšu to pro to, že čte moje výtvory, které tady s úmorem tvořím. Hihihi. Zapomněl bych napsat, že mám narozeniny v srpnu, přesně 8.8. To je prostě celá moje žena jediná. Dává mi tolik lásky, že se kvůli tomu pořád zadlužuji a vůbec nevím, jak budu stíhat tolik propůjčené lásky vracet. Další důvod, proč se těšit na ráno a následný den i dny další. Jsem asi jediný dlužník na světě, který se ze svého dluhu raduje a s radostí se zadlužuje dál a dál... Jsem asi přející člověk, neboť každému, kdo si tohle přečte přeji, aby i on, nebo ona, měli někoho, kvůli komu se budou těšit na probuzení i usínání, aby se vyprdli na všechny světové i vlastní krize a koukali kolem sebe, jestli k nim náhodou nepřicházejí radost se štěstím na návštěvu, neboť před nimi se dveře zavírat nevyplácí. A ze slušnosti ani nemá... Tak o tom vyspání tu toho moc nebylo, ale snad to bude příště lepší.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama