Krteček-pokračování.

18. května 2010 v 8:07 | zally
........Sekera, nástroj vyvolávající představy o všem hrozném, čeho se v dějinách lidstva zůčastnila, přesto, že měla od svého počátku sloužit ku pomoci a ulehčení práce, jak si ve své naivitě myslím. Žel, naši předkové, budiž jim země lehká, většinu toho, co jim mělo ulehčit život, používali k jeho ukončení, nejlépe co nejrychlejšímu a nejbrutálnějšímu a já se k nim ve svém, teď už pevném rozhodnutí, přidal. Odnesl jsem si jí k špalku, na kterém jsem celá léta sekal jen a jen dřevo na topení, pak jsem vzal s kompostu jeden vyhozený lyst salátu, na který jsem opatrně přemístil tělíčko krtečka, vypadalo to, jako by ležel na dně gondoli, co plujou po kanálech v Benátkách, myslím těch Italských a obojí jsem položil na špalek. Věděl jsem, že nesmím moc přemýšlet, nejlépe vůbec, což se mi částečně podařilo. Jediné, co mne napadlo, když jsem vzal sekeru do ruky bylo, jak se mu mám, pro pána, trefit za krk, když přeci nejsem žádný kat Mydlář a On je tak maličký, že snad ani krk nemá. Pak jsem vypnul mozek a ťal.... No fůůůj!!! Děs, běs a hrůza, mne při pohledu nato, co jsem způsobil, když jsem poprvé od narození, ťal opravdu do živého, málem srazily do kolen. Těsně za ouškem, půlka hlavyčky, napůl krk a jedna pacička, ta přední, ležely oddělené od zbytku těla, které si nejspíš dál žilo svým životem, o který přeci nikdo nestál a který měl stejně během několika hodin skončit.... Bez rozmyslu jsem okamžitě sekl znovu a tentokrát se konečně trefil a hlavou mi proběhly vzpomínky na všechny ty babičky a tety, co topily bez mrknutí oka koťata, protože to prý pro ně bylo tak lepší, když je přeci nikdo, už nechtěl. Tak strašně, jako v tu chvíli, mi nebylo, ani když jsem se poprvé opil a při zvracení se mi před očima, dodnes nevím proč, zjevovalo žužu, takové barevné, tahací něco, co jsem od té doby nenáviděl, jen jsem se na to podíval.... Začal jsem znovu uvažovat, až ve chvíli, kdy jsem se vracel od popelnice, kam jsem uklidil a hlavně ukryl torzo krtečkova těla, aby snad náhodou někdo nespatřil, jakto dopadlo, když jsem se rozhodl pomoct a v tu chvíli jsem spatřil sousedovo kočku, jak na mne za plotem civí a vsadil bych cokoli, že se opravdu, jestli ne přímo smála, tak určitě usmívala a že ve smíchu a úsměvu, je přeci veliký rozdíl. Vzpomněl jsem si, jak jsem jí několikrát pozoroval, ukrytý za záclonou, jak leze na mou zahradu a zaklepáním na skleněnou tabulku, jsem jí občas vyplašil, tak mne napadlo, že to určitě ona někde vyhrabala to krtčí mládě a pak ho přinesla ke mně a položila na mé schody, aby se pomstila. Nebo ho naopak donesla, jako dar, aby dala najevo, že mne tady považuje za pána a hned jsem si vzpomněl na všechny ty bohy, kterým lidé nosívali a stále ještě nosí, různé dary, živě, či mrtvé a od toho dne vím, jak se asi musí cítit a proč nám nikdy nesplní naše modlitby a přání, která od nich za to požadujeme. Kdyby ta kočka v tu chvíli přišla ke mně a požadovala, třeba jen pohlazení, nejsem si dodnes jistý, jestli by neskončila na stejném špalku, jako její dar, pokud její tedy byl, ale nejspíš ne, protože soused se o ní nestaral a tak byla vyhublá a pořád naježená, až mi ho připomínala, ale narozdíl od něj, mi jí bylo líto a občas jsem jí koupil konzervu pro kočky, protože jsem nevěděl, jestli jí můžu kupovat konzervy pro psy, když ti se mi na těch obrázkách líbily vždycky víc a taky je mám raději, ty psy, ne ty konzervy.... Takhle to tedy dopadlo, když jsem se rozhodl, že pomůžu a od toho dne mne jímá hrůza pokaždé, když mne někdo o pomoc požádá, protože si hned vzpomenu na toho krtečka a jak dlouho trvalo mé rozhodnutí zbavit jej trápení, přičemž jsem myslel hlavně na trápení své a pokaždé za ním posílám svou omluvu do krtčího nebe, pokud tedy nějaké krtci mají a prosím ho o odpuštění, za mou nerozhodnost, i za to, že jsem se netrefil hned napoprvé. Snad to příště bude lepší.... Fuj, už nikdy nechci žádné příště, už nikdy nechci před svýma dveřma najít cokoli živého, ani polomrtvého, tedy pokud to bude ležet na schodech, protože jeden takový zážitek mi stačil, zatím na spoustu let, která od té doby utekla. Snad si tedy příště vzpomenu na něco lepšího....
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama